Hořovice - Křivoklát - SK túra 28.11.2021

Další turistická akce byla součástí mnohaletého plánu pražsko-plzeňské sportovní skupiny obejít Prahu v kruhu o průměru zhruba 100 km (toto byla 7. etapa z celkových cca osmnácti). Zúčastnili se Ondra, Jirka, Vašek a Tomáš.

Po příjezdu vlaků a setkání na nádraží v Hořovicích jdeme po silnici přes Tlustice do města Žebrák, odkud pokračujeme k hradu stejného jména. Všichni členové výpravy se profesně zabývají dopravním inženýrstvím, a tedy mnoho detailů po cestě je zdrojem poučení nebo spíš i pobavení, neboť každou chvíli lze tady vidět něco z oblasti dopravních kuriozit (nepovedené značení, hmatné prvky v extravilánu aj.). Hrad Žebrák původem z 2. poloviny 13. století se později stal královským majetkem a byl přestavěn hlavně za Václava IV. Pustý je od poloviny 16. století, dnes má však výhodu, že je volně přístupný až na úroveň starého paláce vedle bergfritu. Současně s dokončením úprav na stísněném Žebráku si král Václav nechal vystavět i daleko prostornější hrad Točník, ke kterému stoupáme následně. Tento hrad je však možné mimo sezónu obhlédnout pouze z vnějšku. Kromě významných geologických lokalit na hradním vrchu (transgrese ordoviku přes proterozoikum ve staré jímce na vodu a impozantní plotny mílinských silicitů u západní brány) nás tedy nejvíc zaujme dvojice medvědů chovaná v hraním příkopu. Mrštnost a rychlost huňáčů je opravdu nečekaná, v tu chvíli jsme s Jirkou zaváhali, jestli ještě chceme v létě jezdit do divokých slovenských hor.

Začal padat mokrý sníh a nepřestal až do večera. Mám na sobě sice boty s goretexem, ale netrvá dlouho a pociťuji vlhkost. Zatím jen jednou mi boty s membránou vydržely opravdu mnoho let bez závady (italské), posledních zhruba 10 let se na vodotěsnost nedá spoléhat ani u skoro nových bot – prostě made in China. Od hradu pokračujeme po červené značce a po chvíli odbočíme vlevo se svahu ke Stroupínskému mlýnu. Přeskočíme potok a pokračujeme velmi pěkným údolím Pařezového potoka („údolí Ticha“) kolem roztroušených chat a skalek do jeho divočejší části, kde jsou v potoce vidět kamenné hrázky postavené zajatci z italské fronty za 1. světové války. Před námi se objeví ostrý pahorek Pískačka a potom již otevřenou krajinou směřujeme ke Kublovu. Zde prohlížíme litinový pomník a také rodný domek hudebního skladatele Josefa Leopolda Zvonaře a směřujeme na Broumy. Na návsi si Tomáš plní své přání a zastavíme se ve výčepu místního minipivovaru Matuška – a nelitujeme. Zahřátí pokračujeme po silnici do údolí a po překročení potoka stoupáme lesem k rozcestí Pod Špičkou. Následuje „hřebenovka“ Špička (531 m.n.m.), Zadní Hrobce (517 m n.m.), Přední Hrobce (528 m n.m.), většinou lesním terénem mimo cesty. Najdeme Rohanův dub, mohutný starý strom s obvodem kmene 425 cm. I když si v tomto ročním období nemůžeme být úplně jistí, bohužel se zdá, že strom je už bez života. Pokračujeme severním směrem a pod Dlouhým hřebenem narazíme na vstevnicovou cestu, která kopíruje východní svahy údolí Klučné. Poté co obejdeme Beraník, odbočíme z cesty do malé boční rokle, kterou se následně namáhavě spouštíme přes popadané stromy dolů k silnici u Klučné. Už za úplné tmy dojdeme k Berounce, po silničce pokračujeme do Roztok, přejdeme most a kolem školy dojdeme do obce Křivoklát. Vždy se těším na to místo, kde se za obloukem silnice nečekaně otevře pohled na impozantní nasvětlený hrad, tentokrát však asi kastelán šetří proudem a hrad zůstává ve tmě. Vlak po páté nám ujíždí asi o 10 minut, a tak máme alespoň čas vystoupat ke hradu. Ani zde nám štěstí nepřeje, nádvoří už je zavřené, vánoční trhy jsou kvůli covidu zakázané. Proto se vracíme do centra obce a dáváme si příjemnou večeři v restauraci „Pod hradem“, kde se můžeme i částečně usušit.

Následuje jízda vlakem do Berouna a přestup na Prahu a Plzeň. Celkem jsme ušli 36 km a můžeme se těšit na pokračování za rok z Hořovic směrem na Dobříš.

(OV)

Průběh trasy na podkladu mapy.cz:

Níže je k prohlédnutí průběh trasy na fotkách,  stáhnout  si můžete kml či gpx soubor trasy:

Dokumenty ke stažení

Fotogalerie